Text Size
Záchranařina Kynologie v IZS, USAR Kde zůstali nejlepší psi

Kde zůstali nejlepší psi

28. března 2011

Ministerstvo vnitra před sedmi lety zřídilo speciální tým kynologů, kteří jsou nejlepší pro pátrání po pohřešovaných lidech. Hasiči si jejich práci nemohou vynachválit, ale policie jejich služby vůbec nevyužívá. Stejně jako při hledání devítileté Aničky se spoléhají na vlastní psovody-univerzály a pomoc dobrovolníků.

Člověk by asi musel být absolutní cynik, pokud se jeho citů nijak nedotkl příběh Aničky Janatkové. Zřejmě nejemotivnější debatu však případ brutální vraždy krásné devítileté světlovlásky rozpoutal mezi kynology.

Tato debata už dokonce přerostla v mezinárodní spor. Někteří čeští psovodi totiž nesou se značnou nelibostí, že si policisté k pátrání nepozvali je, ale jejich slovenské kolegy. „Česká policie má své služební psy, hasiči mají záchranné kynology. Jenže do Troje byl povolán v podstatě neznámý nevládní spolek ze sousední země. Česká republika má sama před sebou i na Slovensku ostudu. Nejeden slovenský policejní kynolog totiž na tento spolek nahlíží s nemalými rozpaky,“ objevilo se v jednom zmnoha příspěvků k tématu Anička na webu Pátracího a záchranného systému České republiky.

„My jsme sami nabídli svou pomoc. Zcela zdarma, nic jsme za to nechtěli. Naši psi mají mezinárodní uznání, máme bohaté zkušenosti ze zahraničních akcí, ze zásahů při katastrofách. To vše jsme nezištně dali k dispozici. Moc nás mrzí, že se to obrací proti nám,“ hájí se šéf Speciální kynologické záchranné služby Slovakia Alexander Berek. Sám v Troji po děvčátku několik dní pátral se svým nejlepším psem Dneprem.

Ačkoli se to tak na první pohled může zdát, ve skutečnosti se zde vůbec nevede hádka o to, jestli jsou čeští psi a jejich páni lepší než ti slovenští. Hlavní otázky zní: Jaké psy a psovody mají policejní velitelé povolat do akce, když se někdo ztratí? A vědí vůbec, jaké možnosti mohou při pátrání využít?

Znát na ně odpovědi je důležité. I když si to rodiče neradi připouštějí, každý z nich se může dostat do situace, kdy bude pohřešovaným jeho vlastní dítě. V takové situaci by všichni chtěli mít jistotu, že policisté přesně vědí, co mají dělat, a že použijí ty nejkvalitnější dostupné prostředky. A hlavně - jeden dobrý psovod je na samém začátku pátrání užitečnější než rojnice o dvaceti lidech.

Pátrání sledují jen v televizi

V případu pátrání po Aničce nikdo nechce zpochybňovat fakt, že policie dělala, co mohla. Situaci skutečně nijak nepodcenila, do akce nasadila stovky lidí a všechnu dostupnou techniku včetně vrtulníku s termovizí. Tělo však vrah ukryl tak důkladně, že je nemohli najít. Zcela zbytečné je proto vést spor o to, zda mohlo být nalezeno dříve než za pět měsíců. Policistům nezbývalo než čekat na náhodu a přízeň počasí, tedy na faktory, jimž nelze nijak poručit.

„Nemůžeme nyní z taktických důvodů zveřejňovat podrobnosti, jak bylo tělo ukryto. Já tyto detaily znám a věřte mi, že by je nemohl najít žádný služební pes,“ říká mluvčí policie Andrea Zoulová.

Faktem však zůstává i to, že do pátrací akce nebyli v prvních dnech povoláni psovodi, kteří mají nejlepší předpoklady podobné akce zvládnout. „Ministerstvo vnitra má speciální tým kynologů předurčených k záchranným a vyhledávacím pracím. Mají atestaci, která je zárukou, že jejich psi spolehlivě zvládají i nejnáročnější akce. Policie ani o jednoho z nich nepožádala,“ upozornil minulý týden v rozhovoru pro MF DNES lektor služební kynologie ministerstva vnitra Gustav Hotový.

Tým, o němž hovoří, je skutečně tím nejlepším, co může česká kynologie k pátrání po pohřešovaných nabídnout. Vznikl před sedmi lety právě proto, aby byl nasazován v případech, kdy jde o záchranu lidského života. Nyní ho tvoří 27 psovodů, kteří jsou 365 dní v roce připraveni nabídnout své dovednosti a zkušenosti. Mají potřebné vybavení a jsou perfektně vyškoleni. Všichni musí procházet náročnými zkouškami, aby potvrdili, že zvládnou pátrání po odborné, taktické, fyzické i psychické stránce.

Hasiči tyto kynology povolávají prakticky pokaždé, když zasahují u zříceného domu a je zapotřebí nalézt lidi zavalené v sutinách. Ale policie tento tým nevyužívá a stejně jako při pátrání po Aničce se spoléhá na vlastní síly. Kynologie se v posledních letech, stejně jako jiné obory lidské činnosti, silně specializuje. Policie má k dispozici především psy-univerzály, které cvičí hlavně k tomu, aby uměli stopovat a zneškodnit pachatele. Hledání ztracených lidí je specifickou činností (pes dokáže zachytit lidský pach i ze vzduchu, pod vedením psovoda prohledává určené plochy, a není proto nutné, aby byl veden na vodítku a hledal stopu na zemi, jak to dělají policejní psovodi), kvůli které byl výše zmíněný tým sestaven.

Pro policii však jako by vůbec neexistoval. Stačí přitom, aby velitel zásahu vytočil číslo operačního střediska Integrovaného záchranného systému, a ti nejlepší psovodi mohou být na místě do několika hodin. „Na místo těchto kynologů jsou nasazováni neorganizovaně a bez jakékoli garance o jejich schopnosti psovodi, kteří se dostaví na místo pátrací akce a nabízejí svou pomoc. Kvalifikovaní a disciplinovaní psovodi sedí doma a sledují průběh akce ve sdělovacích prostředcích,“ stojí v zápise z jednání odborné kynologické komise z loňského 2. listopadu.

Jde o život a o čas

Opět si připomeňme, že zde nejde o kompetenční spor, ale o záchranu lidských životů. Publicista Dušan Stuchlík, který se jako vydavatel odborných kynologických periodik problému dlouhodobě věnuje, je přesvědčen, že policie ignorováním týmu záchranářů hazarduje s lidskými životy. Zveřejnil dokonce soupis policejních pátracích akcí, které by podle něj mohly dopadnout lépe, kdyby mohli pomoci zmínění kynologové.

„Za poslední dva roky mám takových případů devět. Jsou to jen ty, které se ke mně donesly, ve skutečnosti jich bude víc. Je to například pátrání po pacientovi z pražské Bulovky. Jeho tělo bylo nalezeno až po dvanácti dnech na stráni vedle nemocnice. Ten člověk umrzl. Nebo nedávný případ ze Semilska: ženu, která spolykala prášky a odešla z domu, našli mrtvou až po dvou týdnech. Pár metrů od bydliště. Kdyby byli hned na začátku přivoláni atestovaní psovodi, možná mohla být zachráněna,“ líčí Stuchlík.

A v podobných otázkách můžeme pokračovat. Musel voják, který se loni v únoru ztratil nedaleko Opavy, zemřít vyčerpáním? A co šestačtyřicetiletý muž z Boskovic, po kterém se pátralo (rovněž bez atestovaných kynologů) tři dny? Podle lékaře zemřel jen pár hodin předtím, než se našlo jeho tělo.

Policie se obvykle v těchto případech hájí tím, kolik lidí a prostředků do pátrací akce povolala. „Už v neděli večer po oznámení policie kontrolovala nemocnice, nádraží a další místa. V pondělí se pátrací akce zúčastnilo deset lidí, a to nejen policisté, ale i kriminalisté a strážníci městské policie,“ popsala pátrání po muži z Boskovic policejní mluvčí Iva Šebková.

Na otázku, proč nebyli přizváni záchranářští kynologové, kterými disponuje ministerstvo vnitra, odpověděla: „Nebyli pozváni právě z těch důvodů, že v této akci byly policií použity nadstandardní síly.“

Rozhořčení členů speciální týmu je v těchto případech pochopitelné. Získat potřebnou atestaci a dostat se do elitní jednotky není vůbec jednoduché. Zkoušky, které musí složit, jsou tak náročné, že je zvládne zhruba jen každý pátý psovod.

Kynologové jsou při atestačních zkouškách vystaveni stejné zátěži, která je čeká při ostrých zásazích. Musí zvládnout vyhledávání věcí v poměrně velkém prostoru a v omezeném čase. Nevědí přitom, kdy budou do prostoru povoláni ani kolik předmětů mají hledat. Testuje se fyzická a psychická odolnost nejen psů, ale i jejich pánů. Pes a jeho psovod jsou tým, pán musí být stejně dobře připraven jako jeho pes. Kdo nezvládne stanovený úkol, musí ze zkoušky odjet rovnou domů.

Část testů probíhá i v noci. Kynologové jsou tak připraveni na pátrání i v době, kdy padne tma a policie svou akci obvykle přeruší. Každý psovod může mít jen dva neúspěšné pokusy. Pokud zkoušku nezvládne potřetí, je doživotně vyloučen. I ti úspěšní přitom musí zkoušky absolvovat každé dva roky. Systém atestací je ve světě naprosto ojedinělý a je zárukou, že do akcí půjdou jen lidé, kteří umějí a mají odpovědnost.

Veronika Zemanová z Brna je jedním z prvních kynologů, kteří atestaci získali. „Hasiči mě povolávají několikrát do měsíce. Policie mě však za těch sedm let nezavolala ani jednou. Do akcí vyjíždím, jen když mě zavolají sami příbuzní,“ konstatovala.

Předpis, který nikdo nezná?

Už v roce 2007 vydal policejní prezident závazný pokyn, který upřesňuje, jak mají velitelé postupovat při pátrání po pohřešovaných osobách. Loni v dubnu k němu přibyl manuál, kde je postup „polopaticky“ popsán krok za krokem. Tento takzvaný Katalog typových činností je opět podepsán tehdejším nejvyšším šéfem police Oldřichem Martinů.

Operační středisko Integrované záchranné služby, které může zajistit povolání akreditovaných kynologů, by podle tohoto manuálu měl velitel kontaktovat hned po příjezdu na místo. V bodě pět se přímo mluví o tom, že by měl povolat psovody se „psy, kteří jsou držiteli kynologických atestů MV se specializací k vyhledávání“.

Proč je tedy mimo policie, přestože si k tomu vydala vlastní předpis? „Každá situace je jiná a je vždy na veliteli zásahu, jaké prostředky při pátrání po osobě zvolí,“ odpovídá mluvčí policejního prezidia Jan Melša.

Podle Dušana Stuchlíka je za tím spíše nevědomost policistů, kteří dostávají od vedení tolik pokynů, že už je ani neregistrují. „Osobně jsem hovořil s velitelem, který řídil pátrání po tom vojákovi u Opavy. Pokyn policejního prezidenta neznal a nevěděl ani, že nějaká speciální kynologická jednotka existuje. Příště už ji prý určitě zavolá,“ popsal svůj rozhovor.

***

Policie mě za sedm let nezavolala ani k jednomu pátrání. Vyjíždím, jen když mě pozvou příbuzní. Veronika Zemanová členka speciálního týmu kynologů IZS »

FAKTA Předurčeni pro pátrání Speciální tým kynologů, který je zaměřen na pátrání po lidech zavalených v sutinách a vyhledávání pohřešovaných osob v terénu, sestavilo ministerstvo vnitra v roce 2007. V současnosti jej tvoří 27 psovodů. Jde o profesionální (hasiče, členy Horské služby, městské strážníky a aktuálně také jednoho policistu) i dobrovolné kynology. Členové týmu musí každé dva roky projít náročnými zkouškami, které kromě kvality psů prověří také fyzickou, taktickou a psychickou odolnost jejich psovodů. Tvrdou zkoušku zvládne jen pětina zájemců. Úspěšní kynologové získají certifikát a jsou 365 dní v roce připraveni zapojit se do pátracích akcí. Využívají je však zatím jen hasiči. Policisté je k pátrání po pohřešovaných nevolají vůbec, přestože jim to ukládají jejich předpisy.

O autorovi| Antonín Viktora, redaktor MF DNES

Autor: Antonín Viktora

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=073&r=publicistikaa&idc=1556381