Text Size

Etika záchranáře

Všeobecná etická teorie a profesní etika záchranáře

     Etika je filozofická disciplína, která zkoumá morálku nebo morální konání a jeho normy.Je disciplínou praktické filozofie, která se zaobírá lidským konáním a tvorbou.

      Samotný pojem etika pochází z řeckého ethos, které vyjadřuje povahový rys, zvyk, obyčej, způsob myšlení, či postoje jednotlivců a skupin. Člověk vytvořil etiku jako filozofickou disciplínu na zkoumání toho, co je pro něho v praktickém životě nesmírně důležité, na zkoumání morálky. Je to historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů, pravidel, institucí a norem, jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání v různých kulturách a v různých dobách. Je to také samostatná mravní praxe. Schopnost člověka reflektovat a řídit se svým svědomím, posuzovat činy své i druhých z hlediska dobra a zla. Morálka – odvozena od slova mos–mrav, zvyk obyčej řád, pravidlo, zásada souvisí spíše s praktickým využitím etických zásad.

  Etika vyčleňuje etický kodex.Je to souhrn pravidel chování se v dané společnosti. Jsou to vlastně základní pravidla slušného chování a ty jsou v každé profesi jiné,mění se podle profese také  etický kodex, hovoříme zde o takzvané aplikované etice.

     Osobitý etický kodex mají například právníci, publicisté, lékaři a nespočetně také profesionální záchranné sbory, i když se dá říci, že v jejich případě se zatím na rozdíl od ostatních nikdo nepokusil jej formulovat, či popsat.

      Morálku můžeme charakterizovat jako společenský jev, který odráží mezilidské vztahy a lidskou činnost z pohledu dobra a zla, které ale také můžeme posuzovat z různých pohledů – v rovině psychologie a v rovině etiky. Samotnou morálku dělíme na heteronomní (kontrola vnější) a autonomní (kontrola sama sebe). Morálky známe deontologické – jednání v souladu s pravidly nejrozšířenější morálka utilitaristická (prospěch, zisk). Etika je teorií morálky a mravnosti. Je nositelkou lidských vlastností, obsahuje souhrn všech kladných hodnot, zabývá se konkrétními problémy současného života a pomáhá nám vyhnout se zlému chování.

     Kdo se neřídí morálními zásadami, dá se říci, že je lhostejný a nezáleží mu na jeho osobnosti a vlastní pověsti. Nemá úctu k sobě ani k jiným.

     Tato lhostejnost má kořeny ve výchově, a v dospělosti je už velmi těžké tento postoj změnit. Mírou morálky ve společnosti je mravnost. Vývoj společnosti se požadavky na mravnost mění.Např. dnešek se nedá porovnat s minulostí.

     Etika zkoumá vztahy lidí k jiným lidem, ke společnosti, k sebe samému. Zároveň poskytuje praktické návody na chování a konání lidí v soukromém, pracovním a veřejném životě. Odráží to, co je, ale z pohledu toho co by mělo být v lidském chování a konání. Etická činnost se vyznačuje přítomností morálního výběru, svobodou volby a dobrovolností konání. Nezávislost, dobrovolnost a svoboda jsou základními podmínkami morálky. Etika tedy nemůže rozhodnout za nikoho, jak se má chovat.

     To záleží jen na nás samých, je to věc naší osobní svobodné volby. Ale jak se dovídáme více o různých přístupech a hodnotových stupnicích, můžeme zvolit uvážlivější a zodpovědnější postoj v konkrétní životní situaci.

      Etika je především metodou myšlení a je jakýmsi kompasem pro profesní činnost jednotlivce.  Dává možnosti,  ale nerozhoduje za nás, dá se říci, že vymezuje hrací prostor pro určitou činnost. Dalšími kategoriemi, které mají v systému etiky místo, jsou čest důstojnost a svědomí.

       Svědomí - lidská schopnost morální sebekontroly, samostatného formulování morální povinnosti,  vyžadování jejich dodržování od sebe samotného a hodnocení svých činů. Je to projev mravního sebeuvědomování a zjišťování, zda čin, který byl  nebo bude vykonán, byl či nebyl dobrý. Je to také důležitý činitel jednání. Svědomí tak ustupuje v podobě samohodnotícího činu. Dále je to forma hodnocení sebe samého sebou samým. Svědomitost je rozhodnost při řešení jednotlivých situací. Dá se také říct, že svědomí nám umožňuje žít ve společnosti a řeší rozpor mezi objektivní a subjektivní hierarchií hodnot.

        Čest - představuje způsob a kvalitu plnění morálních závazků a požadavků.

        Důstojnost - odráží osobnost člověka, vztah k sobě a vztah společnosti k němu.

        Vznik profesní etiky byl podmíněný společenským rozdělením práce, vznikem rozličných druhů činností. Sféra v mimovýrobní činnosti utváří široké hodnosti morálních hodnocení a každý člověk,  který se nachází v kterémkoli výrobním kolektivu, poznává z vlastní zkušenosti společenskou domněnku, která vystupuje jako regulátor chování. Také v praxi vzájemných vztahů lidí, rozdělených profesionálními přihrádkami, z nichž se skládají profesionální kodexy etiky a morálky. Tento jev je možné pozorovat také dnes, ale v trochu pozměněné podobě, protože se více lividuje uzavřenost  různých profesí.

         V dnešní uspěchané době je užitečné občas se zastavit, zamyslet se a poučit z odkazu našich předků. Oheň měl v lidském vývoji velký význam. Vzpomeňte si na pravěk, kdy oheň, přírodní živel, měl velký význam pro tak primitivního člověka, jaký byl homosapiens.

         Již v této době bychom mohli uvažovat o náznaku etiky v morálce, důstojnost a svědomí. Vždyť tohoto přírodního živlu si lidé vážili, udržovali ho a měli před ním respekt. Ten, kdo měl neustále udržovaný oheň, byl považován za velmi chytrého, silného a váženého člověka v tlupě. Byla také dodržována morálka v udržování ohně.

         Uplynulo nespočetně milionů let a člověk však záhy poznal i jeho negativní stránku a snažil se s jeho ničivou mocí bojovat, neboť nezkrotný živel dokázal měnit tvář a citelně postihovat obyvatelstvo. A tak počátkem 19. století vznikají první pokusy vytvořit organizované profesní skupiny občanů, které by dokázaly s ohněm úspěšně bojovat. A vzhledem k tomu, že zpočátku byla tato profese spíše dobrovolnou záležitostí, dalo by se říci, že tito lidé měli již tehdy v sobě neuvěřitelnou dávku odpovědnosti, morálky a důstojnosti vůči všem občanům, kterým se snaží pomáhat ve svízelných situacích všedních dní. Ani profesionalizací záchranářů se ale nic nezměnilo, protože ještě minulý režim nedokázal hasičům, tehdy ještě požárníkům, zajistit dostatečné podmínky pro jejich práci, sociální zajištění a odpovídající plat. Přesto oni svou práci vykonávali a dávali všanc zdraví a životy pro záchranu druhých.

          Budeme-li se podrobněji zbývat jejich profesionální prací, není to jen oheň, se kterým se snaží bojovat. Je tu daleko více věcí, se kterými se každodenně záchranář, který si vybral toto povolání, setkává. Připomeňme například vodní živel, záchranné akce, průmyslové havárie, humanitární pomoc, ochrana obyvatelstva. To vše vykonávají lidé, kteří se snaží svědomitě pomáhat lidem na celém světě.      

     Představa „obyčejného“člověka.který neví co obnáší zásah záchranáře je velmi strohý.Např. profesionálního hasiče, který přijede ve velkém červeném autě s modře svítícími houkačkami k hořícímu domu, postaví se v bezpečné vzdálenosti se stříkačkou a hasí a hasí.Samozřejmě to tak není.Tito lidé musejí být plně disciplinovaní, sehraní, spolehlivý a profesně znalí.Vždyť jde o záchranu lidského života, a jsem si jist, že tato činnost se vyznačuje přítomností morálního výběru, svobodu volby a dobrovolností.A toto jsou základní pojmy všeobecné etiky.Lidé provozující tento druh profese s jistotou poznají rozdíl mezi dobrem a zlem.

     Záchranář jako člověk:člověk záchranář je státní jednotka u které se vyžaduje poskytovat nezbytnou kvalifikovanou pomoc lidem, kteří se stali oběťmi nehod, havárií, živelných pohrom nebo se z jiného důvodu dostali do ohrožení života,a zajišťovat s tím související záchranářské práce.

     Proto tyto lidi považujeme za důležitou za velmi důležitou složku našich životních etap, vážíme si jich, klademe důležitost v jejich konání a svěřujeme životy do jejich rukou.I když podle mého názoru se nějaké ty výjimky najdou a ty nepokládám za člověka schopného vnímat důležitost etických schopností a chování – zlaté pravidlo lidskosti: „co se ti nelíbí, nedělej jiným“.

     Někdo by řekl, že to jsou hrdinové, kteří se bezhlavě vrhají do nebezpečných situací položit životy za druhé.Samozřejmě, že mají svým způsobem pravdu. Ale oni se za hrdiny nepovažují.Je to jejich profese, kterou si dobrovolně vybrali a zavázali se svojí morálkou, důstojností a svědomím pomáhat druhým.Záchranáře spojují stejné, velmi humanní cíle, víra v jejich správnost a bezpochyby jejich smysl. Opravdu jen těžko se dá představit vyšší cíl než záchrana života a zdraví lidí. Proto se dá říct, že etický kodex hasiče záchranáře má velmi blízko k celkovému obsahu etického kodexu lékaře a zároveň i k etickému kodexu policisty. Asi bude ještě záležet na vývoji ve společnosti a ve vývoji pohledu veřejnosti na záchranáře, a potom se teprve se teprve ukáže ze kterého kodexu bude kodex hasiče více vycházet. Ale určitě bude dost specifický už proto, že samotné povolání je specifické. Dá se tedy shrnout, že etický kodex hasiče záchranáře je v jejich podvědomí již zformulován, ale je to nepsaná věc a každý si ji může vyložit trošku po svém. Pravda ale je, že podstatné věci jsou pro všechny stejné a jak jsem již uvedl dá se říci, že vycházejí z etiky lékařů, policistů a částečně i z etického kodexu zaměstnanců ve státní správě. Ano i od nich , protože hasiči nejsou jen záchranáři, ale mají i na starosti spoustu administrativní práce v souvislosti s plněním úkolů státního požárního dozoru.

     Každý vykonavatel této profese se nachází nejen pod vlivem vlastního morálního přesvědčení, ale pod vlivem skupinových morálních pravidel, která odrážejí očekávání veřejnosti od dané profesní skupiny.

     A to jsem již opět na začátku, kdy se dá říct, že tito lidé si vybrali tuto profesi jako praktickou filosofii svého života.

     Na závěr lze říct, že etika je společenský jev zasahující do všech oblastí lidského života. Bez etiky, úcty k člověku a respektování jeho základních práv je nemožné očekávat v životě úspěch.

     Základem všeho je morálka a podstatou morálky je pravda.         Ghandí                                                                                                                      

 

Zdroj: http://www.paskola.cz/pasoptik/etika/rybar.htm