Text Size

Mistroství IZS

Záchranáři-psovodi bojovali v Brně o titul


"Znělo to, jakoby zahřmělo!", tak téměř před pěti lety popisovali lidé, kteří stihli včas utéct, zřícení střechy výstavní haly v Katowicích. Pro Polsko to byla obrovská tragédie, největší za poslední desetiletí. Na místě zemřelo přes 60 lidí a více než stovka jich byla zraněna. Přitom jen o měsíc dříve se mohla stát podobná tragédie v Čechách...

Tenkrát nápor sněhu neudržela budova ostravského supermarketu Lidl. Jen zázrakem se lehce zranila pouze jedna prodavačka. Podobné události bohužel nejsou ojedinělé ani v dnešní době. Díky stále častějším extrémním výkyvům počasí, ale také vzhledem ke kvalitě stavebních prací, které firmy mnohdy odvádí, je patrné, že na podobný typ nehody bychom měli být připraveni.
A právě proto se v pátek 10. září dostalo záchranářům při pohledu na potemnělou brněnskou Zbrojovku obdobné informace. Jedna z hal simulovala supermarket se zřícenou střechou, která zavalila čtyři lidi. Na prohledání měl každý psovod 20min. Naštěstí se ale tentokrát jednalo pouze o závod. Jedenáct tým  u z jednotlivých profesionálních i dobrovolných složek zařazených do integrovaného záchranného systému tu bojovalo o titul mistra republiky.

Nezachraňovalo se však pouze v sutinách. Na mistrovství republiky nastupují psovodi ve dvoučlenných družstvech, z nichž jeden se specializuje právě na práce v sutinách a druhý na plošné vyhledání. O pár kilometrů dál tak jejich kolegové se svými psy pročesávali hustý křovinatý terén a snažili se najít např. zbloudilce při procházce.

Vezměme vše ale popořadě. Pořadatelství letos připadlo Kynologické záchranné jednotce. Organizátoři jistě udělali vše, co bylo v jejich silách, ale určitá snad nezkušenost či nedostatek možností pro zajištění podobného závodu, provázela celou akci. Nechme stranou vybranou ubytovnu v nedalekých Jedovnicích hrdě nazývanou hotel. Zde bylo rozhodně potěšující, že nikdo nebránil psovodům vzít své čtyřnohé parťáky na pokoj a dopřát jim pohodlí, na které jsou zvyklí. Každému dle jeho libovůle, což je takřka ideální. V těch podstatnějších směrech už ale začala organizace postupně drhnout.
Po velmi familiárním nástupu, při kterém byli závodníkům prakticky jen představeni rozhodčí, nastal čas pro poradu s vedoucími družstev, což byl moment, ve kterém jejich nepostradatelnost vlastně končila. Každý vedoucí převzal časový rozpis, mapku, vyslechl si důležitá upozornění k posuzování a vše šel přetlumočit svému týmu. Jestliže si někteří z nich mysleli, že díky této funkci posbírají cenné zkušenosti, mýlili se. Dále už víceméně každý fungoval jako časohlídač a řidič. Do terénu se závodníkem oficiálně nesměl, díky čemuž vznikala spousta možná zbytečných otazníků.

Noc plná problémů
První problémy se ukazovaly již během nočních speciálů. Hlavně ze sutiny se vraceli závodníci mnohdy naštvaní, jindy zklamaní, další překvapeni. Tovární hala se totiž sutinou rozhodně nazvat nedala. O to přesnější označení místa, kde se pohřešovaný nachází, rozhodčí Josef Žalud a Vladimír Kuchta v rolích rozhodčích požadovali. Těžko soudit oprávněnost mnohých neuznaných nálezů. Nikdo jiný kromě psovoda a rozhodčích do terénu oficiálně nesměl, ani již zmiňovaný vedoucí družstva. Je pochopitelné, že mnohdy je přesné vymezení místa náročné až nemožné, ale rozhodně by nemělo být psovody podceňováno či bagatelizováno. Je potřeba si uvědomit, že v praxi hraje toto zásadní roli.
Podobná nálada panovala i na nedalekých plochách. Organizátorem zajištěný terén úrovni závodu příliš neodpovídal a tak rozhodčí Miroslav Švestka a František Schejbal st. zvolili pro závodníky nepříliš populární osu postupu. Psovod se směl pohybovat pouze po určené krajní cestě, do terénu nesměl. Tím bylo zároveň zamezeno možnosti, aby psovod nahlásil nález, který pes neoznačil, jak se stalo v předchozím ročníku. Zdánlivě jasná věc ale poukázala na časté neshody, které mezi záchranáři panují. Jestliže si loni stěžovali na díru v pravidlech, že musely být uznány i osoby nalezené psovodem, nikoliv psem, letos se ozývaly hlasy přesně opačné. Proč se tak neděje, když v praxi jde o něco jiného než předpisové označení psem?
Tak jako tak jasná pravidla byla zdůrazněna hned na začátku závodu a závod je mít zkrátka musí. Každý psovod musel přesně nahlásit, jak pes osoby značí a následně co nejpřesněji určit jejich polohu. Přesto občas došlo k rozporu i mezi samotnými rozhodčími. Noční speciál psovoda Horské služby Stanislava Zmatlíka dokonce vyvrcholil podáním protestu, kdy mu nebyla uznána nalezená osoba pro její nepřesné označení. Po následné poradě i s hlavním rozhodčím Gustavem Hotovým byl tento protest uznán.

Ráno moudřejší večera
Denní speciály se už jevily o poznání optimističtěji, a to na obou frontách. V sutině tak kazila celkový dojem hlavně opakovaná diskvalifikace Filipa Štracha reprezentujícího Městskou policii Praha za napadení figuranta psem. Jestliže v noci ještě zůstávaly nějaké pochybnosti, zda šlo skutečně o agresi a ne pouze o přílišnou chtivost mladého psa, po jeho denní práci bylo už vše jasné. Byť se k těmto událostem nikdo nechtěl příliš vyjadřovat, verdikt rozhodčích byl nekompromisní. Jeho maliňák opět napadl a to se stávat zkrátka nesmí.
Při plošném vyhledání se podobné nepříjemnosti naštěstí řešit nemusely. Spíše naopak, v o poznání náročnějším terénu se psovodům dařilo lépe jak v noci. Tentokrát si taktiku prohledání volili sami, což nahrálo Janě Martínkové s labradorkou Aničkou (Sdružení dobrovolných hasičů Hejnice). Jako jedna z mála prohledávala náročný terén z kopce dolů. Tím ušetřila spoustu sil nejen sobě a všechny čtyři pohřešované osoby nalezla během rekordních necelých patnácti minut (limit byl 25min).
Jediným škraloupem na denních plochách tak zůstal fakt, že se tentokrát rozhodčí nepohybovali se psovodem. Pravda – běhat v tomto terénu do kopce a z kopce s každým psovodem by pro ně bylo nejspíš neúnosné. Ovšem jak byli schopni ověřovat, že pohřešované osoby dohledal skutečně pes, to zůstává otázkou. Stal se sice případ, že poslední nastupující psovodka po vypršení limitu nahlásila všechny čtyři pohřešované osoby, uznat ale chtěla jen tři. Sama zhodnotila, že jí poslední osobu značil pes příliš daleko a nepřesvědčivě. Nutno podotknout, že její poctivost oba rozhodčí poměrně zaskočila a nechala je na moment v němém úžasu. Takové chování by snad ale mělo být v pořádku a bráno jako samozřejmé. Spíše stojí za zvážení, zda zvolená taktika od rozhodčích, s ohledem na několikeré zdůraznění pravidla „uznány mohou být jen osoby nalezené psem“, neměla být jiná.

Vítězům hymna nezazněla
S konečnými výsledky už toto ovšem příliš nepohnulo. Pohár pro vítěze si při závěrečném vyhlášení převzali Petr Klega a Miloslav Kučera z Městské policie Ostrava. Škoda, že jim k tomuto úspěchu nehrála česká státní hymna, jak by se při mistrovství republiky očekávalo. O druhém a třetím místě díky rovnosti bodů rozhodoval celkový čas. Rychleji prohledalo terény družstvo Svazu záchranných brigád kynologů ČR ve složení Oldřich Hlavačka, Veronika Zemanová. Třetí místo zůstalo pro Městskou polici Praha a psovody Petra Lindu s Jaroslavem Filipem.

Text a foto: Petra Bínová
Zdroj: časopis Psí kusy