Text Size

Mistrovství IZS 2010

Na začátek se musím přiznat, že jsme s Arminem nijak moc nezabodovali. V nočním terénu mi nezachytil jednu osobu a v denním i nočním terénu jsem selhala v týmu já, protože jsem ve stresu pořádně nevykryla ani jeden terén. A to nás samozřejmě stálo další osoby… Navíc jsem nenahlásila výšku, protože pes byl již unavený, nevyštěkal osobu, jen lehl pod stromem. Ach jo, člověk si myslí, že už něco umí a potom předvede výkon začátečníka.

Některé naše výkony ale i vlastní soutěž však kolikrát nepřipomínala mistrovství. Závod letos probíhal v Jedovnicích. Ale v Jedovnicích se jenom spalo. Terény na nás čekaly v Brně a tak nám závodníkům nezbývalo, než v noci najezdit 50 km svým autem na terény a v sobotu přes den to nebylo jiné. Plošné terény byly krásné a patřily k těm složitějším. Sutinové terény však připomínaly vnitřní prostor IKEI. V hale ležel nábytek a dřevo. Podmínky měli sutináři ztížené tím, že museli hlásit osoby skoro na metr přesně.

Preferuji cvičení psů pro praxi. Sport mě více stresuje kvůli výsledkům, časovému omezení a bojovnosti některých psovodů. Každý člověk je víceméně soutěživý a sport je živnou půdou pro vnitřní sebedokazování a budování určité kariéry. Jsem přesvědčená o tom, že IMZ či cvičení s IZS by psovodům dal více zkušeností, praktických zážitků a motivací. Navíc by psovodi neměli důvod stát proti sobě jako soupeři a nemuseli by ani podvádět na terénech. Všechna čest pořadatelům. Není jednoduché připravit akci v takovém rozsahu a bohužel vím, že na Jižní Moravě nejsou pořádné terény na sutiny. Jen by se měli nad sebou zamyslet někteří psovodi. Někteří v tom, že jsme nijak zvlášť nezazářili a někteří v tom, že umístění ve sportu za cenu nekalých praktik a hrubě nesportovního chování nemá smysl (bohužel v záchranném sportu má zatím nefér chování budoucnost).

Na úplný závěr velice gratuluji Oldovi za první místo v sutinách, klukům z MP Ostrava a klukům Z Hlučína za jejich nádhernou práci.