Na začátek se musím přiznat, že jsme s Arminem nijak moc nezabodovali. V nočním terénu mi nezachytil jednu osobu a v denním i nočním terénu jsem selhala v týmu já, protože jsem ve stresu pořádně nevykryla ani jeden terén. A to nás samozřejmě stálo další osoby… Navíc jsem nenahlásila výšku, protože pes byl již unavený, nevyštěkal osobu, jen lehl pod stromem. Ach jo, člověk si myslí, že už něco umí a potom předvede výkon začátečníka.

Některé naše výkony ale i vlastní soutěž však kolikrát nepřipomínala mistrovství. Závod letos probíhal v Jedovnicích. Ale v Jedovnicích se jenom spalo. Terény na nás čekaly v Brně a tak nám závodníkům nezbývalo, než v noci najezdit 50 km svým autem na terény a v sobotu přes den to nebylo jiné. Plošné terény byly krásné a patřily k těm složitějším. Sutinové terény však připomínaly vnitřní prostor IKEI. V hale ležel nábytek a dřevo. Podmínky měli sutináři ztížené tím, že museli hlásit osoby skoro na metr přesně.

Preferuji cvičení psů pro praxi. Sport mě více stresuje kvůli výsledkům, časovému omezení a bojovnosti některých psovodů. Každý člověk je víceméně soutěživý a sport je živnou půdou pro vnitřní sebedokazování a budování určité kariéry. Jsem přesvědčená o tom, že IMZ či cvičení s IZS by psovodům dal více zkušeností, praktických zážitků a motivací. Navíc by psovodi neměli důvod stát proti sobě jako soupeři a nemuseli by ani podvádět na terénech. Všechna čest pořadatelům. Není jednoduché připravit akci v takovém rozsahu a bohužel vím, že na Jižní Moravě nejsou pořádné terény na sutiny. Jen by se měli nad sebou zamyslet někteří psovodi. Někteří v tom, že jsme nijak zvlášť nezazářili a někteří v tom, že umístění ve sportu za cenu nekalých praktik a hrubě nesportovního chování nemá smysl (bohužel v záchranném sportu má zatím nefér chování budoucnost).

Na úplný závěr velice gratuluji Oldovi za první místo v sutinách, klukům z MP Ostrava a klukům Z Hlučína za jejich nádhernou práci.

Celý článek...

Na první pohled den jako každý jiný. V severočeském Žatci je mrtvo. Město ani náznakem neukazuje, že by se zde mělo dít něco zajímavého. Dokonce ani místní obyvatelé nemají o ničem tušení. Když se ptám mladé slečny na cestu ke stadionu, chvíli přemýšlí, jestli se v jejím městě vůbec nějaký stadion nachází. Po krátkém bloudění vilovou čtvrtí ho mám ale jako na dlani. Tady že má být v plném proudu mistrovství světa? Mistrovství světa záchranářských psů?

Snad jen podle aut polepených psími samolepkami je možné soudit, že jsem na správném místě. Tento rozpačitý první dojem naštěstí vyváží informační stolek ihned za vstupní branou. Dva usměvaví mladíci každého vítají: „Tady máte program. Nechcete časopis?!“ Vůbec všichni organizátoři, poznávám je podle modrého trička s logem, jsou usměvaví a na všetečné dotazy ochotně odpovídají. Jeden z nich právě skupince návštěvníků popisuje, co se zrovna děje na place. Belgický ovčák brněnského závodníka Milana Olivy s jistotou překonává vodorovný žebřík a další všemožné překážky. Správný záchranářský pes si musí poradit se vším.

Celý článek...

Zase jsme se jednou nechali ukecat na sport a výsledky na sportovním poli tomu odpovídaly. A opět jsem se přesvědčila o tom, že vrcholový sport a praxe nejdou ruku v ruce.
Jako hlavní výcvikář všem svěřencům v kynologickém klubu kladu na srdce, že poslušnost je základ a překážky jsou bonus formou hry psovoda se psem. A také až do Intercupu jsem si myslela, že překážky neboli dovednosti zvládáme se psem na 90% a více. Opak je pravdou.
Na Intercupu jsme soutěžili v sutinách i plochách a začínali jsme poslušnostmi. Ty byly velice pěkné a veškeré sražené body jsme dostali za neklid u dlouhodobého odložení. Armin dodnes bere odložení jako naprostou zbytečnou nudu, a proto ho také řádně prokňučí a propíská, navíc s převalováním.
Následovaly terény. V sutinách se ozvala praxe ve dvou situacích. První byl falešňák, jelikož pes má své zkušenosti a po nuceném hlášení výšek v praxi až na 7m, zopakoval naučené i na zkouškách. No a druhé mínus z praxe? Označení osob. Pes se po mně otáčel (čekal odměnu ode mě) a štěkal přerušovaně (zažité dlouhé únavné štěkání). Jinak pracoval velmi hezky, osoby našel všechny během 10 minut.
Dalším terénem byly plochy. Hakl se předvedl v dobré formě, osoby zachytával z dálky a krásně dohledával i přes nepříznivý vítr, který celou dobu foukal do zad. Body, o které jsme přišly, byly způsobené opět přerušovaným štěkáním s otáčením hlavy psa směrem ke psovodovi.
Poslední disciplína, která nás čekala, byly dovednosti. To už jsem byla v klidu, neboť jsem předpokládala jeho klasicky radostný a přesný výkon na překážkách. Co však čert nechtěl, zradily nás stoly. Pes neviděl nenápadný omšelý kužel a před sebou zahlédl pouze jeden stůl. I přes mé povely prováděl dokola vysílačku na jeden stůl, o kterém věděl. Nemožnost tréninku před závodem nás tedy stála obě dvě dovednosti (k RH-TB i k RH-FLB). A díky nesplněným dovednostem, nesplnil letos na Intercupu ani jeden limit.
Mé ponaučení ze závodu je jasné. Terény jsme zvládl pes hezky, ale né dle měřítek sportu. A dovednosti musíme ještě pořádně dotrénovat.

Záchranná brigáda kynologů kraje pořádala z pověření Svazu záchranných brigád kynologů ČR

Výběrovou soutěž záchranných psů
na mistrovství světa IRO 2010
v kategorii RH – TB

Armin označil všechny osoby, ale nahlásili jsme jednu falešnou navíc. Doma nám hárala fena, která byla zrovna na nakrytí, Hakl byl velice nesoustředěný a roztěkaný. Jsem ráda, že i přes to nenechal v terénu žádnou oosobu. Asi se opravdu vyplatily hodiny tréninku s háravkami na terénech.

Jirka měl nejhezčí terén bez ztráty jediného bodu (130b.). Bohužel fena po podzimních štěňatech a po zimě neměla dotrénované překážky.

Záchranná brigáda kynologů Libereckého kraje pořádala 24.10.2009 z pověření Svazu záchranných brigád kynologů ČR

Výběrovou soutěž záchranných psů
na mistrovství světa IRO 2010
v kategorii RH – FLB

Armin Malimit rovněž splnil zkoušku RH-FL B ve známce VD.

ZBK Vysočina byla pověřena 8. 8.2009 v Pelhřimově uspořádáním zkoušek ZZP2. Zkoušky ZZP2 se nyní konají na celostátní úrovni a jsou nejvyšší zkouškou v Národním zkušebním řádu SZBK ČR, která se zabývá sutinovým vyhledáním ŽIVÝCH osob.
Tato zkouška se skládá z oddílu dovednosti, kde pes překonává řadu překážek. Bodované je nejen samotné překonání překážky, ale velkou měrou i poslušnost psa při přechodu mezi překážkami a při pohybu se psovodem po cvičišti.
Dále ZZP2 prověřuje psovoda a psa v denním a nočním terénu sutinového charakteru. Hledá se celkem pět nálezů, kde jeden je ve výšce a čtyři jsou 1- 2m pod povrchem terénu.

Celý článek...