Životní projevy všech zvířat jsou úzce vázány na pohyb. Pohyb i změny napětí vnitřních orgánů zajišťují svaly.

Základem pohybové aktivity u psa je kostra, svalová a nervová soustava. Kostra slouží jako opěrný systém, svaly jsou zdrojem kinetické síly, nervy vedou podnět a umožňují koordinaci pohybu. Pohyblivost celého pohybového ústrojí zajišťují klouby.

 

Povrchová svalovina trupu - pohled zleva

1 - kápový sval
2 - vzpřimovač hlavy a krku
3 - deltový sval
4 - trojhlavý sval
5 - nejširší zádový sval
6 - prsní svaly
7 - zevní šikmý břišní sval
8 - vnitřní šikmý břišní sval
9 - pažní sval
10 - krejčovský sval
11 - dvojhlavý stehenní sval

 

Základní stavební jednotkou jsou svalové buňky, které tvoří svalovou tkáň.

 

Svalstvo můžeme rozdělit na:

kosterní (příčně pruhované),

hladké (hladká svalovina se významně odlišuje od příčně pruhované svaloviny. Hladké svaly představují obecně v organizmu psa stavebně jednodušší druh svaloviny, pracují pomaleji, delší dobu a prakticky bez únavy. Hladké svaly netvoří samostatné orgány jako kosterní svaly, ale podílí se na stavbě orgánů ve spojení s jinými tkáněmi)

srdeční (v podstatě příčně pruhované svalstvo, ale pevnější a odolnější. Při jeho poškození a odumírání svalových buněk srdce, se uvolňuje do krve TROPONIN, který je také ukazatelem akutního infarktu myokardu.)

 

Zdrojem kinetické síly jsou příčně pruhované svaly, tvořené svalovými vlákny, kterým dodávají impulsy k činnosti nervy. Na svalová vlákna nasedají jemná zakončení nervů, kterými je předán impuls k činnosti. Svalová vlákna jsou vyživována živinami dodávanými krví prostřednictvím tenkých vlásečnic. Zdrojem energie jsou především cukry. Ty při činnosti svalů oxidují, a tím se uvolňuje potřebná energie. Zplodinou tohoto procesu je kyselina mléčná (patří mezi tzv. únavové látky). Při činnosti svalů pes spotřebovává 35 až 40 % přijaté energie, zbytek je využíván pro dodržování tělesné teploty. Teplo vzniká i při činnosti svalů (při podchlazení psa dochází proto k třesu svalů, čímž se aktivně kryje spotřeba tepla).

Podstatou činnosti svalů je schopnost smršťovat se, zkracovat (až na polovinu délky v nesmrštěném stavu). Typický kosterní sval má bříško, tvořené svalovými vlákny, jež na obou koncích přechá­zejí ve šlachy. Jedna tvoří odstup (pevné místo, odkud sval vychází) a druhá úpon (místo, kam se upíná, kde sval vykonává svoji funkci). Svaly mohou být jednoduché (s jedním bříškem) nebo rozeklané (mají několik bří­šek). Některé svaly působí souhlasně (tzv. sdruženci), jiné opačně (tzv. protivníci).

Základem svalu jsou svalová vlákna dlouhé 1 – 40cm, tlusté 10 – 100nanometrů. Ta se spojují ve snopce prvotní, druhotné až ve snopce 3. řádu. Snopec 1. řádu má jemný vazivový obal, snopec 2. a 3. řádu má silnější, viditelné obaly.

Snopce se sdružují a vytvářejí svalové bříško. To je pokryto silnou vazivovou blánou. Na koncích svalových vláken jsou fibrózní vlákna, která se spolu sdružují od jednotlivých vláken a vytvářejí úpony a odstupy. Těmi je sval připevněn ke kosti.

 

Na svalu rozlišujeme:

Svalovou hlavu – zde sval na kosti začíná (odstup), při pohybu svalu se nepohybuje

svalové bříško

svalový ocas – končí na kosti úponem, pohybuje se.

 

 

Některé svaly mají více odstupových hlav, pak jsou dvouhlavé, tříhlavé i čtyřhlavé.

Svalové snopce nejsou u většiny svalů uspořádány rovnoběžně s podélnou osou svalů, proto dělíme svaly na: přímé, jednozpeřené a dvouzpeřené

 

 

Dělení svalů podle tvaru: dlouhé (na krku, nohou), ploché (břicho, hrudník), krátké (páteř), kruhovité (ústní otvor, svěrače).

Svaly jsou bohatě protkány cévami a nervy. I pokud je sval v naprostém klidu, udržuje si určité napětí – svalový tonus.

 

Svaly dělíme na:

ohybače

natahovače

přitahovače

odtahovače

svěrače

rozvěrače

 

Každý pohyb je ovládán minimálně dvěma svaly opačného účinku. Dva opačně působící svaly se nazývají antagonisté; svaly, které se v činnosti doplňují a podporují, jsou sinergisté. 

 Rozlišujeme kožní svaly, svaly hlavy, trupu, hrudní končetiny a pánevní končetiny.

 

Svaly hlavy:

svaly lícní neboli mimické – ovládají nozdry, pysky, víčka. Jsou ploché, jemné, vyjadřují citový stav

žvýkací svaly (žvýkače) – žuchva, k uchopení a rozmělnění potravy. Jsou mohutné, probíhají třecí a mlecí pohyby spodní čelisti

okohybné,

uchohybné,

hltanové aj. (tzv. ústrojové).

 

Svaly trupu se třídí:

svaly uložené nad páteří (natahovači páteře),

svaly uložené pod páteří (ohýbací páteře),

svaly hrudní stěny, ze svalů hrudní stěny jsou zvláště pro dýchání důležité 2 vrstvy mezižeberních svalů.

 

svaly břišní stěny, jsou 4 ploché svaly, které fungují jako břišní lis (sval přímý, vnější šikmý, vnitřní šikmý a příčný)

 

bránice (oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní)

svaly ocasu se dělí na vzpřimovače a schylovače (první jsou na svrchní, druhé na spodní straně ocasu)

 

Svaly hrudní končetiny se dělí na:

svaly připojující hrudní končetinu k trupu a k hlavě,

svaly plece

svaly před­loktí a záprstí. Svaly předloktí se člení na skupinu natahovačů a ohybačů.

 

Svaly pánevní končetiny se dělí na:

svaly bederní,

pánevní,

svaly stehenní a svaly bércové. Ty se dále člení na dvě skupiny: vpředu a zevně jsou uloženy ohybače hleznového kloubu a natahovače prstů, na zadní ploše jsou ohybače prstů a natahovače hleznového kloubu.

. 

 

 

Pomocné svalové orgány

Povázky (fascie) – různě silné blány, obalují jednotlivé svaly i celé skupiny svalů, udržují jejich správnou polohu v těle, umožňují posuny svalů.

Mazové váčky – zploštělé nebo oválné dutinky, 3 – 7cm dlouhé, stěna je podobná kloubnímu pouzdru, obsah je podobný kloubního tihu. Mazové váčky podkládají svaly tam, kde sval přechází přes kosterní hrboly a tím zmenšují tření.

Šlachové pochvy – vlastně mazové váčky obalující šlachy v místě přecházení přes kosti.