Text Size

Smyslová ústrojí

 

Jejich podstatou jsou speciální receptory nervové soustavy, které jsou specializovány na určité podněty z vněj­šího i vnitřního prostředí organismu. Vzruchy přicházející ze smyslových ústrojí postupují po nervových dráhách do centrální nervové soustavy a končí v mozkové kůře, kdy vyvolávají specifické vjemy (pocit chuti, chladu, zvuky, světelné vjemy, bolestivost orgánů) a zároveň i reakci organismu na vnímané pocity. Známe čidla zraku (sítnice oka), sluchu (Cortiho orgán vnitřního ucha), čichu (čichová sliznice v nosní dutině), chuti (chuťové buňky ve sliznici jazyka a dutiny ústní) a kožního smyslu. Kožní smysl nemá samostatné speciálně uspořádané smy­slové ústrojí, jeho čidla jsou rozptýlena v kůži po celém povrchu těla.

 

Každý organismus žije ve stálém styku s prostředím, které se neustále mění. Aby bylo zvíře informováno o těchto změnách, má k tomuto účelu vytvořeny smysly (čidla - receptory). Receptory a celé smyslové orgány spolu tvoří smyslovou soustavu.

Smyslové orgány jsou doplňkem nervové soustavy a její předsunutou složkou. Mají schopnost zachycovat vnější podněty fyzikálního i chemického charakteru. Tyto podněty jsou následně zpracovány ve vzruchy. Vzruchy jsou předávány do CNS, kde vznikají odpovídající vjemy.

Každé smyslové ústrojí má svůj vlastní orgán, který podnět přijímá – čidlo, dále dostředivou dráhu (aferentní), která vede vzruchy do CNS, nervové ústředí (úsek mozkové kůry, kde se vytváří vjem). Aby vjem vznikl, musí mít podnět alespoň minimální sílu – práh podnětu.

 Smysly rozdělujeme:

·        Exteroreceptory – přijímají podněty z vnějšího prostředí. Jsou drážděny buď přímo (hmat, chuť, čich) nebo nepřímo (zrak, sluch)

·        Interoreceptory – uloženy uvnitř těla a jsou drážděny podněty, vznikajícími přímo v těle. Dělí se:

-      Proprio-receptory – jež jsou uloženy ve svalech, kloubních pouzdrech, šlachách. Informují o zatížení svalů, napětí šlach, o pohybu končetin

-      Viscero-receptory – jsou ve stěnách vnitřností. Jejich podrážděním je vnímán hlad, žízeň, potřeba močení, kálení, kašlání

 

Mezi vícero-receptory patří i rovnovážné zařízení vnitřního ucha, které registruje změny polohy hlavy,…

Zvířata mají další smysly, které jsou zatím dostatečně neobjasněné. Jedná se o orientaci ptáků, vnímání hrozícího nebezpečí (laviny, zemětřesení)

 

Zrakové ústrojí

Je specializováno na přijímání světelných podnětů.  Umožňuje vnímat světlo, barvy, obrysy, tvary… Skládá se z:

-      vlastního zrakového orgánu - oční koule

-      přídatných orgánů – očnice, obočnice, víčka, spojivka, okohybné svaly, slzné ústrojí, nervy.

 

Oční koule

Je odpředu dozadu zploštělá. Její stěna je třívrstevná.

·         Zevní vrstva vazivová, fibrózní. Ze 4/5 je od zadu tvořena bílou až namodralou bělimou a zepředu bezbarvou, průhlednou rohovkou. V rohovce nejsou cévy, je z nerohovatějícího vícevrstevného epitele.

 

·         Střední vrstva bohatá na cévy. Dělí se na:

-      Cévnatka, uložená v zadní polovině oční koule, přechází v řasnaté těleso. V cévnatce se nachází lesklé reflexní políčko, které odráží světelné paprsky zpět z oční koule, což je nápadné zvláště za šera. Vyvolává jev zvaný „svícení očima" a umožňuje tak dvojí dráždění sítnice, a tím i lepší vidění za šera. V tomto místě nejsou paprsky pohlcovány, ale odrážejí se a opakovaně dráždí sliznici. Lesklé políčko chybí u prasete.

-      Řasnaté těleso – přechází v barevnou duhovku. Na řasnatém tělese je upevněna čočka. Duhovka se oddaluje od zevní vrstvy a ční do oční koule jako clona ve fotoaparátu. Uprostřed má otvor, zornici. V řasnatém tělese i v duhovce jsou hladké svaly, které ovlivňují tvar čočky a velikost zornice při akomodaci (přizpůsobení) oka pro vidění na blízko a na dálku, za světla a za šera. Svaly jsou ovládány vegetativními nervy. (Při vzteklině bývá tento proces narušen.)

-      Duhovka - uložená v přední polo­kouli. Visí před čočkou, uprostřed má zornici (zřítelnici, panenku) opatřenou kruhovým svěračem a roztahovačem zornice.

 

·         Vnitřní (nervová):

-      Sítnice – Jedná se o vlastní orgán vidění. Je nej­hlubší vrstvou stěny oční koule a má vlastní vnímavé ústrojí (receptor) zrakového orgánu - čípky (rozlišují barvy) a tyčinky (rozlišují světlo a stín - černobílé vidění).

-      Čočka – vnitřek oční koule vyplňuje rosolovitý sklivec, před nímž je čočka. Před čočkou jsou oční komory vyplněné tekutým komorovým mokem. Čočka je uložena v jemném pouzdře, na jehož koncích jsou závěsné vazy k řasnatému tělesu. Čočka neobsahuje žádné cévy a nervy, výživu jí obstarává sklivec a oční mok.

-       

-      Sklivec – rosolovitá, průhledná hmota, vyplňující celou oční kouli za čočkou. Jedná se o velmi jemná vlákénka, která se při okraji zahušŤují a tím tvoří obal sklivce. Mezi vlákénky je sklivcový mok s velkým obsahem vody.

-      Komorový mok – vzniká sekreční činností řasnatého tělesa a duhovky. Vyplňuje přední a zadní oční komoru.

-      Zrakový svazek – svazek nervových vláken, přivádí vzruchy od sítnice do CNS (týlní oblast mozkové kůry).

 

 

Přídatné orgány oka

Jsou okohybné svaly, jež pohybují oční koulí, slzné ústrojí, které představuje slzná žláza (vylu­čuje vodnatou tekutinu, slzy, jež jsou odváděny slzovodem do nosní dutiny), oční víčka (horní, dolní a třetí víčko) a spojivka, pokrývající vnitřní plochu víček a přední část bělimy. Na okraji víček jsou mazové žlázy, které zabra­ňují vytékání slz ze spojivkového vaku.

·         Očnice - dutina na povrchu hlavy, v níž je uloženo oko. U koně a skotu má plně kostěný podklad. U prasat a šelem má kostěný podklad neúplný, mezera je vyplněna vazivem.

·         Obočnice - tuhá vazivová blána v podobě nálevky, vystýlá očnici. Z vnější strany k ní přiléhá velký vnější tukový polštář, zevnitř nálevky je malý vnitřní tukový polštář. Oko je tak uloženo měkce v tukovém polštáři, který tlumí nárazy při pohybu oka.

·         Víčka – chrání oko před zevními nepříznivými vlivy (před oslněním), roztírají slzy po rohovce a zabraňují tak jejímu vysychání, zamezují vniknutí cizích těles. Horní a dolní oční víčko vymezuje oční štěrbinu a jsou spolu spojeny v mediálním zaobleném a laterálním ostrém koutku.

·         U zvířat je v mediálním koutku vyvinuto 3. víčko (mžurka). Má chrupavčitý základ obalený sliznicí, uvnitř sou slzné kanály mžurky. Vnější plocha víček je kryta kůží, vnitřní spojivkou. Na hraně víček vyrůstají řasy. Na vnitřní straně víček jsou otvůrky mazových žláz, jejichž sekret zamezuje přetékání slz.

·         Spojivka – tuhá blána, pokrytá vícevrstevným cylindrickým epitelem. Pokrývá z vnitřní strany víčko (spojivka víčková), přechází ve spojivku běličovou a spojivku rohovkovou. V mediálním koutku oka je ve spojivce uložena slzná bradavka.

·         Slzné ústrojí – skládá se ze slzné žlázy a odvodných cest. Slzná žláza je lalůčkovitá tubuloalveolární žláza produkující slzy. Ty jsou vyměšovány neustále, víčky jsou roztírány po rohovce.

·         Slzy se shromažďují v mediálním koutku kolem slzné bradavky v tzv. slzném jezírku. Sem ústí i slzná žláza 3. víčka. Z jezírka jdou slzy do slzného váčku, odtud do slzovodu, až do nosní dutiny. V nosní dutině se dýcháním slzy odpařují.  

·         Okohybné svaly – jsou ze žíhané svaloviny, upínají se na bělimu, zajišťují dokonalou pohyblivost oční koule. Celkem 7 svalů:

-      4 přímé – mediální, laterální (do boku), dorzální (nahoru), ventrální (dolů) 

-      2 šikmé – dorzální, ventrální 

-      1 zatahovač

Chuťové ústrojíRovnovážné ústrojí